Proč se úhlové brusce říká bulharská, a ne vietnamská?

Pravděpodobně nejsem sám, kdo si položil oprávněnou otázku: proč se tomuto skvělému ručnímu elektrickému nářadí lidově říká právě „bulharka“ a ne „vietnamka“ nebo „maďarka“? Kdybyste nějakému běžnému člověku řekli skutečný název přístroje – ÚB, úhlová bruska – ne každý by pochopil, o co jde… Ale řeknete-li: bulharka – proč jste si lámal hlavu, to jste mohl říct hned!

Abychom zjistili, odkud se tomuto zařízení vzala tato mírně řečeno podivná přezdívka, obraťme se k historii.

Jak, kdo a kde vynalezl bulharku

Bruska určená k řezání, broušení a čištění kamenných, kovových a betonových výrobků byla vynalezena již v roce 1954 německými řemeslníky Ackermannem a Schmittem. Pro tento účel založili společnost, kterou bez velkých okolků pojmenovali Ackermann + Schmitt. Svému výtvoru dali název FLEX – z anglického slova „pohyblivý“. V mnoha západních zemích se zařízení nazývá „flex“ nebo „flexi“.

K domácím řemeslníkům se tato zvláštnost dostala v sedmdesátých letech minulého století v podobě bulharské modifikace pod ochrannou známkou „Eltoš“. Okamžitě a dalo by se říci navždy sovětští lidé elektrické nářadí pojmenovali „bulharka“ a říkají mu tak dodnes prakticky na celém postsovětském území. Jednou jsem vešel do jednoho z mnoha obchodů s elektrickým nářadím v našem městě a na cenovce uviděl ono pověstné: „Bulharka“ a pak následoval název modelu a jeho cena 100 Kč. A všichni zákazníci reagovali na informaci klidně, někteří se i usmívali…

K tomu se váže jedna ne zcela vtipná anekdota:

Potkají se dvě kamarádky a jedna si stěžuje druhé:

— Představ si, můj manžel mi nic nedaruje, ale pro nějakou bulharku koupil dva diamantové kotouče!

Vyrábějí se nyní vůbec ještě „bulharky“?

Podle Wikipedie byl bulharský závod na výrobu elektrického nářadí ve městě Loveč otevřen v roce 1961. V roce 1996 podnik koupil německý koncern Sparky. Výrobce se udržel nad vodou i ve třetím tisíciletí, a pokud byste chtěli, ještě donedávna jste mohli najít produkty této firmy na našich pultech nebo si je objednat přes internet. Pandemie však kosí i ty nejodolnější. V roce 2020 bulharská společnost vyhlásila bankrot.

A na závěr…

Vzpomínám si, že můj otec měl asi před čtyřiceti lety tu pravou bulharskou „bulharku“. Starý pán z ní měl obrovskou radost. A skutečně: pracovala mnoho, usilovně a poměrně dlouho. Zda je ještě funkční, nebudu lhát, nevím. Možná se někde povaluje na půdě našeho venkovského domku. Na začátku roku 2000 jsme si s mým předkem pořídili nové úhlové brusky čínské výroby.

Zda jsou lepší než ty staré bulharské, těžko říct. Dříve se věci dělaly spolehlivé, ne jako dnes… Zajímavé je, kdyby se k nám tento elektrický nástroj dovezl poprvé z Číny, jak by se mu lidově říkalo: „číňanky“, „číny“ nebo „čínci“ – co myslíte?