Když se nechce jít domů: 7 důvodů a 7 řešení od zkušených psychologů
Tak a je konec pracovního dne. Nebo skončily přednášky na univerzitě. Někteří lidé hned spěchají domů, jiní se vlečou smutně, sotva hýbají nohama, a vybírají si nejdelší cestu. Zdá se to jako nesmysl, vždyť kde by mohlo být lépe než mezi svými? Ale ne, existuje mnoho důvodů, které nás nutí s hrůzou očekávat okamžik, kdy budeme muset překročit práh svého domova.

Konflikty s rodinou
Toto je nejčastější důvod. Člověk se nechce vracet domů, protože ví, že tam nebude vítán. Jakmile překročí práh, začnou kázání, posměšky, možná i fyzické týrání.
Řešení v takovém případě závisí na mnoha faktorech. Například pokud ženu uráží tyranský manžel, bude pro ni těžké od něj odejít s dětmi a bez pořádného finančního polštáře. Nicméně trpět se nevyplácí – lze se obrátit o pomoc na orgány činné v trestním řízení a organizace na ochranu žen postižených domácím násilím.
Pokud se konflikty omezují na slovní přestřelky, je třeba se naučit nevěnovat pozornost útočníkovi. Vždyť životním cílem takového člověka je ponižovat ostatní. Když vidí, že se mu podaří někoho vyvést z míry, dodává mu to jen sebevědomí a elánu. No a úplné ignorování ho donutí přejít na jinou „oběť“.
Přelidněnost
Stává se, že na 40–50 metrech čtverečních se musí tísnit několik generací. Samozřejmě přitom nechybí nedorozumění: každý se snaží zavést své pořádky, ostatní se tomu brání, atmosféra se vyhrocuje až na kraj. Vše zhoršuje to, že v takovém bytě není kde se schovat, a přece každý člověk potřebuje svůj osobní prostor.
Z této situace je jen jedno východisko – odstěhovat se. Pokud není na nájem bydlení, lze najít práci, kde zaměstnavatel platí pronájem bytu nebo poskytuje pokoj na ubytovně. Osamělým lidem stojí za to vyzkoušet společný nájem – bydlet s přítelem nebo přítelkyní je přece jen příjemnější než s konfliktními příbuznými.
Osamělost
Nechce se jít domů ani těm, kdo se musí vracet do prázdného, tmavého a studeného bytu. Navzdory tomu, že s nástupem sociálních sítí a všeobecným rozšířením internetu přestal být problém osamělosti tak palčivý, někteří lidé stále trpí absencí blízkých. Jediné, co jim lze poradit, je snažit se co nejdříve najít svou druhou polovičku.
A zatímco probíhá hledání blízké duše, stojí za to pořídit si domácího mazlíčka. Kočka nebo pes vždy budou čekat na svého pána a radovat se z jeho návratu.
Rutinní domácí práce
Někdy je domov spojen s nepříjemnými, nudnými a otravnými povinnostmi. Když víte, že po návratu vás čeká stejný koloběh – umývání nádobí, vaření večeře, praní a žehlení prádla, kontrola domácích úkolů dětí – snažíte se tento okamžik co nejvíce oddálit.
Abyste nepodlehli pokušení zůstávat v práci déle nebo trávit večery nakupováním, zkuste situaci změnit:
- Rozdělte domácí povinnosti rovnoměrně mezi všechny členy domácnosti.
- Najměte si pomocnici v domácnosti, která bude docházet 1–2krát týdně, uklízet a připravovat jídla do zásoby – ta pak můžete vyndat z mrazáku nebo lednice a během pár minut ohřát.
Neuspořádaná domácnost
Nikoho netěší vleklá rekonstrukce, kdy musíte přeskakovat pytle s cementem a krabice s obklady, snášet nepořádek v domě, smířit se s občasným nedostatkem vody v kohoutku nebo nemožností se vykoupat.
Ještě horší je, když člověk žije v domě bez centrálního vodovodu, plynu a kanalizace. Práce hned přibývá: na zahřátí v zimě musíte štípat dříví a na vaření nebo mytí je nejprve potřeba donést několik věder vody. Zlepšení bytových podmínek obvykle vyžaduje značné investice, a ne každý si takový luxus může dovolit.
Zatímco v prvním případě stačí jen trochu vydržet – za pár měsíců rekonstrukce skončí a návrat domů se stane radostí – v druhém případě se neobejdete bez zásadních změn. Stěhování do jiného města, hledání práce s vysokým platem, která vám umožní pronajmout nebo koupit dobré bydlení – to vše zabere hodně času.
Negativní emoce
Ne všechny domy a byty se nacházejí v pěkných, prosperujících oblastech. Mnoho lidí musí žít v šedých budovách, které připomínají spíše betonové krabice. Výhled z okna také nenabízí optimismus – tovární komíny, bezvýrazné dvory, křivé, jako by oškubané stromy, nakřivo stojící nebo nápisy počmárané ploty.
Změnit okolní realitu se pravděpodobně nepodaří. Stěhování je jediný způsob, jak se zbavit výhledů připomínajících postapokalypsu. Prodej nebo výměna bydlení vyžaduje nemalé náklady, jak finanční, tak morální, ale výsledek stojí za to.
Nové zážitky
Často se člověku nechce jet domů po dovolené v jiném městě nebo zemi. Když je všechno kolem nové, když není potřeba se zabývat nudnými domácími pracemi a řešit pracovní záležitosti, když je možné se každý den koupat v moři nebo se procházet mezi krásnými horami, které v běžném životě nejsou, celá lidská přirozenost se brání návratu do rodných končin. Nové dojmy přetékají a zdá se, že tady bude vždy dobře – ale to není nic víc než sebeklam. Po příjezdu domů a obnovení běžného režimu se vše vrátí do normálu.
Hlavní je pamatovat, že každý problém lze vyřešit, když vynaložíme určité úsilí. Těžko se podaří změnit svůj život k lepšímu, jen tak sedět v kanceláři a stěžovat si, že se nechce jít domů. Neuspořádaný domov a absence normálních bytových podmínek samy od sebe nezmizí a hádaví příbuzní se přes noc nepromění v milé a zdvořilé lidi. Jen naše přání a snaha dávají ten výsledek, o který usilujeme.






Nechce se jít domů, protože je málo radosti z komunikace. Málo porozumění. Málo tepla. A žádné rozdělení povinností. A spolu více než třicet let. Ale nechce se. A Váš rozbor s podivnou radou roz’ jezdit se, rozejít se, změnit místo bydliště, hledat nový výhled z okna — to jsou všechno hlouposti. Není na to sil, ani prostředků, ani chuti. A zlobíte se na sebe a je vám sebe líto. A nemáte komu to říct, protože nechcete zranit blízkého člověka. Tak to je.
Vypadá to, že je všechno v pořádku, jsem sponzor a mecenáš, ale… Úděl manžela se probudil a už jste vinen… A přitom nikdo neviní. Sám se tak cítíte. Protože piji vodku po práci. Protože žena ani neví, jak milovat manžela v posteli po pětatřiceti letech společného života.. Protože jsem jí před patnácti lety byl nevěrný, protože já potřebuji třikrát denně a ona dvakrát týdně, protože se prostě nechce nic učit, protože lže při každé příležitosti, když je třeba i když není, ale… Miluji ji.
Nechci jít domů, protože mě manžel po 22 letech společného života udeřil, a to jak v práci, tak doma. Už k němu nemám žádný respekt. A teď se objevil i strach.
Jsem školačka. Nechci jít domů, protože doma nikdo není. Často mě nechávali samotnou, ale doma byly sestry. Odjely, mají svůj život a je to dobře, ale mně je tak osamělo. Máma přijde večer, nají se, podívá se na televizi a usne…
Žiji nyní sám. Žena a děti odjeli na celé léto na vesnici k babičce a dědečkovi. A mně je po práci tak smutno jet do prázdného bytu. Asi si na ulici seberu kočku. A bude mi veseleji, dokud je rodina pryč. A děti budou mít radost, až se vrátí.