Jak ze staré tylové záclony vyrobit krásnou utěrku do kuchyně a několik výtvorů ve stylu provence?

Procházela jsem skříně a našla starou krajkovou záclonu. Do kuchyně ji nepověsíte – tu a tam je natažená, místy i s dírkami. Vyhodit ji byla také škoda. Rozhodla jsem se ze staré tylové záclony vyrobit užitečnou věc do domácnosti. Ať ještě alespoň chvíli poslouží a potěší mě svou krásou.

Krásná utěrka z tylu vlastníma rukama

Už více než rok nepoužívám v kuchyni pěnové houbičky. Rychle se kazí a moc užitku nemají. Beru síťované žínky. Ty se mi líbí víc. Napadlo mě vyrobit ze staré tylové záclony něco podobného houbičce.

• Varianta č. 1. Odstřihla jsem pruh tylu (nejvíce obnošenou část) asi 15 na 50 cm. Vystřihla kruh o průměru 20 cm. Vzala jehlu a silnější nit a protáhla ji po kruhu. Lehce stáhla. Dovnitř vložila první kus látky. Utáhla, udělala uzlík. Nit odstřihla. Vznikla naprosto stejná síťka, jaká se prodává v obchodech. Jen mnohokrát krásnější.
• Varianta č. 2. U svého druhého výtvoru jsem sledovala cíl vytěžit užitek nejen ze staré tylové záclony, ale také ze zbytků toaletního mýdla. Vystřihla čtverec 30 na 30 cm. Přeložila napůl. Sešila okraje a nechala mezeru 5 cm. Skrz ni naplnila „kapsu“ zbytky mýdla. Uprostřed převázala motouzem tak, aby zbytky mýdla byly na opačné straně od otvoru. Udělala poutko (svázala konce motouzu). Vzniklo něco takového:

Ukázalo se, že stará tylová záclona výborně našlehá pěnu. Nádobí se dobře myje. Krásné utěrky lahodí oku. Používám je už 2 týdny a vypadají, jako bych je udělala včera. A velmi rychle schnou. Jsem s nimi naprosto spokojená.

4 jednoduché výtvory

Samozřejmě jsem se nezastavila u utěrek do kuchyně. Zbytky starého tylu vypadaly přece jen příliš smutně. Látky zbývalo ještě hodně. Začala jsem přemýšlet, co by se dalo ušít. Stačilo to na 4 výtvory.

Podložky pod horké

První nápad, který mi padl do oka, byly milé, ozdobné podložky pod hrníčky s čajem.

Na fotografii je uvnitř krajkové látky sklo. Já jsem žádné kulaté skleničky neměla. Ale plastových lahví mám plno. Takhle jsem je vymyslela použít:

1. Vystřihla jsem ze čtvercových stěn láhve kolečka o průměru 15 cm. Vyšlo mi 6 kusů.
2. Vystřihla jsem 6 koleček z tylu o průměru 17 cm.
3. Obepnula jsem kolečko tylem a okraje přilepila z rubové strany horkým lepidlem.
4. Stejně všech 6 kusů.
5. Slepila jsem po 2 kolečkách k sobě nevzhlednou stranou dovnitř.

Vyšly 3 úhledné krajkové podložky. Horký hrnec na ně nepostavíte, ale na šálky a hrníčky jsou jako stvořené.

Kapsa na příbory

Před pár lety jsme slavili sestřinu svatbu v luxusní drahé restauraci. A velmi dobře si pamatuji příbory v individuálních kapsách-obálkách. Byly vyrobeny z pytloviny a krajky. Vypadalo to neskutečně krásně a stylově.

Po nálezu tylu jsem prostě nemohla neudělat podobný zázrak vlastníma rukama:

1. Nejprve jsem vyprala starý pytel od brambor. Bála jsem se, že ho zkazím, proto jsem ho prala ručně v mírně teplé mýdlové vodě. Usušila jsem ho a vyžehlila.
2. Mýdlem jsem načrtla 3 obdélníky 10 x 41 cm. Opatrně jsem je vystřihla.
3. Okraje jsem ošetřila lepidlem PVA (aby se netřepily).
4. Dlouhý okraj jsem ohrnula o 12 cm. Sešila jsem po stranách.
5. Ze starého tylu jsem vystřihla proužek 10 x 5 cm s krásným vzorem.
6. Přišila jsem ho na vzniklou kapsu uprostřed.
7. Stehem jsem rozdělila kapsu podélně na dvě části.
8. Na samý okraj jsem přišila knoflíček.
9. Na volném okraji pytloviny jsem udělala očko z nitě.
10. A takto všechny tři kapsy.

Dopadlo to velmi dobře. Kapsa na příbory se zapíná. Dá se do ní vložit vidlička a lžíce, nebo vidlička a nůž. Skvěle se hodí ke krajkovým podložkám.

Dekorační polštáře

Starodávná krajka se mi vždy spojovala s dětstvím. Pamatuji si, jak babička pečlivě ustlala postel, pak naskládala polštáře na hromádku a celou tu trojúhelníkovou věžičku přikryla krajkou.

Abych zachytila příjemné vzpomínky, napadlo mě našít krajkový vzor na malé dekorační polštáře. Tedy takové dekorační, u mě byly prostě ušité z veluru. Obyčejné jednobarevné polštáře, které se prášily ve skříni (byly koupené na kuchyňský kout, ale kvůli průměrnému vzhledu se neuchytily).

Celkově jsem udělala následující:

1. Nůžkami jsem vystřihla vzor na starém tylu. U mě to byly nádherné květiny.
2. Okraje přířezů jsem přilepila PVA.
3. Rozložila jsem je na polštáře tak, jak se mi líbí.
4. Přišila jsem stehovacím stehem.

Na polštářích spát nikdo nehodlá, takže stehovací steh zcela postačí. Až přijde čas polštáře vyprat, aplikace se bude dát odpárat. Mimochodem, nedávno jsem se dozvěděla, jak se nazývá styl s krajkou, který se mi tak líbí – „Provence“.

Krajková váza

Ze sady mi zbyla jediná dlouhá sklenice. Ostatní se všechny rozbily. Když mi v domě chyběly vázičky, často jsem ji používala na malé kytice.

„Proč bych tedy tu sklenici neproměnila v opravdovou vázu?!“ pomyslela jsem si a hned se dala do práce:

1. Odměřila jsem potřebný kus tylu a zabalila do něj sklenici.
2. Odstřihla jsem.
3. Přilepila jsem horkým lepidlem.
4. Přidala jsem dekor z provázku. Přilepila jsem ho třemi otáčkami kolem hrdla a jednou otáčkou kolem dna.

Váza je prostě úžasná. Už se nemůžu dočkat, až ji postavím na stůl s voňavou kyticí květin.

Takto kdysi krásná krajková záclona získala nový život v 5 různých věcech. A mohla se dál prášit ve skříni nebo ležet na skládce. Jsem s výrobky velmi spokojená. Ráda se obklopuji krásnými věcmi „s duší“.